Duben | Bára, Kutná Hora a Nemléko





Bára z Nikolajky 💘


Cafefin, kavárna, co má ty nejroztomilejší hrníčky na kávu 


Kokosová voda Alpro a moje nejoblíbenější povlečení 😁





Víkendový toulání v Kutný Hoře


První svazek tulipánů z farmářských trhů


Moje oblíbené Nemléko slaví svý 1. narozeniny. 


Urban Café ❤

Proč nemám televizi?

Zase se mi po delší době přihodila situace, když jsem v rozhovoru zmínil, že nemám televizi a ani ji mít nechci, reakce dotyčného byla, zvednuté obočí a překvapivý výraz ve tváři, která mi pomohla si uvědomit, že jsem se o tom nikdy předtím nezmínil ani na blogu, protože mi to přišlo úplně normální, ale možná by z toho mohlo být zajímavý téma. Případně jen objasním, proč ji vlastně nemám a do budoucna ani mít nechci.

Když před někým, kdo to o mě ještě neví, povím, že žiju bez televize, přístroje, který mnozí považují za boží vynález, vzápětí moje uši slyší odpovědi typu, já ji mám vlastně jen jako kulisu, vůbec se na ni nedívám, mám ji jen kvůli partnerovi. Snaží se nějakým způsobem ospravedlnit, že ji doma mají, nechápu proč, je to prostě o určitým životním stylu a postoji. Vlastně to i částečně chápu. Televize znamená jistej řád a chce to jistou dávku odvahy, ji doma nemít.


Místo bezvýznamnýho přepínání programů, si raději přečtu pár kapitol z knihy, pustím hudbu nebo se jdu projít ven. Na filmy buď chodím do kina nebo si je stáhnu do compu a jednou za čas si udělám sobotní filmový večer, stejný je to i se seriály, kterých sleduju jen pár a z titulky, jelikož nemám rád dabing. Když potřebuju společnost, vyrazím do svý oblíbený kavárny, tam buď jenom tak sedím a užívám si ten kavárenský šum kolem sebe, nebo pracuju a drnčení mlýnků, pressovačů a vůně čerstvě namletých zrn mi slouží jako kulisa a studna s tisíci nápady.

Když televizi najednou nemáš, uvědomíš si, že ve tvým životě hrála mnohem větší roli, než sis kdy připustil. Byla jako tvá milenka, která tě zaměstnala pokaždý, když jsi se nudil. Najednou jsi sám a musíš si sám poradit, co si počít s volným časem. Být sám se sebou. Kolik lidí si stěžuje, že se nemůže svým aktivitám věnovat tolik, kolik by sami chtěli a přitom si neuvědomují, kolik svýho času stráví u televize. Bez ní, se jim najednou otevře brána, za níž je neskutečně možností, co dělat. A to nemluvím o tom, že si konečně můžeš přestavět nábytek podle sebe a nemusíš se řídit podle zásuvky, oken, světel a sedačky, odkud se ti bude na bednu dobře dívat. A dalším, neméně důležitým bodem, jsou i finance, spojené s provozem TV. Všechno co chci vidět, si můžu v dnešní době stáhnout na internetu, kdykoliv si to stopnout, jít si připravit jídlo a pokračovat ve sledování. Opravdu si potřebuju/chci platit něco, kde neustále běží dokola to samé, vymývá to mozek, deziluze informací a milion reklam?

Text Czech Blondýn

O nových radostech: Headshot coffee, Henri espresso bar

Měl jsem v poslední době jakousi potřebu se lidem ve svým okolí neustále omlouvat za to, jaký život žiju. Výčitky svědomí, že bych měl dělat něco jiného. Pak se ale cosi zlomilo. Úsměv na tváři nebyl hraný, ale stal se reálným, zářící oči a bijící srdce, pulzující do žil novou krev. Chuť znovu žít, cestovat a objevovat nová místa. První šálek voňavý kávy, kterej chutnal sladčeji než dřív a zlatavý opar slunečního svitu. 

Myslím, že se tomu říká láska. 

A ta umí divy. V pětadvaceti letech mi převrátí život víc, než kdejaký kolotoč na Matějský. A já jsem v tom zase až po uši. Chci se s ním procházet rozkvetlou loukou a pohrávat si se stébly trávy. Chodit na dlouhý večerní procházky, potkávat se s přáteli a užívat si každou minutu našeho společného času. Šedý mrak, co zahalil všechny krásy života a s ním radosti spojené, chaos a zmatek, byl najednou pryč a vidina lepších zítřků je reálnější, než kdy dřív.

Probudil jsem se s zvláštním pocitem. Rozhodně za to mohl i víkend strávený potulováním se po Kutný Hoře. Každá taková cesta, mi pokaždý nabije tělo a mysl hromadou nový energie. Musel jsem se znovu postavit na startovní čáru, ale najednou mi ten pocit nepřišel tak ponižující, ale viděl jsem v něm šanci, začít od začátku a hlavně jinak. Rozhodl jsem se, že začnu tím nejmilejším, co mi zůstalo. Kávou. A vydal jsem se, zcela neplánovaně jen s minimem informací, za objevem nových kavárenských míst, kde bych mohl složit svý myšlenky u příjemný vůně svýho nejoblíbenějšího kofeinovýho nápoje.

Mý kroky nakonec vedly do Headshot Coffee, kousek od Karlova náměstí a Henri espresso baru, hned naproti Masarykově nádraží a pár kroků od vyhlášený Emy. Oba podniky jsou malý, ale roztomilý, nabízí kvalitní kávu a za barem usměvavou a vstřícnou obsluhu. Rozhodně to nebyla má poslední návštěva a modlím se, aby aspoň chvíli ještě zůstaly malým tajemstvím, než to tam bude narvaný k prasknutí.




Pomerančový fresh



Henri 💜

Chtěl jsem ještě zkouknout Boho cafe & store, který je na pražský scéně taky nováčkem, ale oficiálně otevřený je tenhle podnik až od prvního máje. 

Náplavka

Věděl jsi, že farmářský trhy na Náplavce už nebudou jen v sobotu, ale nově taky ve středu? Doufám, že se tak aspoň zredukují ty davy, který tam každej začátek víkendu jsou a bude víc prostoru pro poflakování a farmářský debužírování. A už tenhle víkend, od neděle do pondělí prvního máje, se na Náplavce koná další ročník Veggie festivalu. Dva dny nabitý přednáškami, workshopy a skvělým jídlem! S kým se tam potkáme? :) 

Text a foto Czech Blondýn

Švýcarská značka Victorinox

Když jsem vyhrál poukaz na nákup v obchodě Victorinox a viděl jejich nabídku, zaradoval jsem se, protože jejich sortiment je přesně pro kluka, jako jsem já :) ne, teď vážně. Když jsem tenhle model kapesního nožíku držel v ruce poprvý, nebylo nad čím rozmýšlet a věděl jsem, že víc ho ocení a bude z něj mít větší radost, některý z mých kamarádů, kteří kempování, spaní pod širákem a třeba airsoft (taky jsem donedávna nevěděl, co tohle slovo znamená) berou jako součást svýho života a tenhle nožík jim bude skvělým společníkem v těch bojových podmínkách, který několikrát do roka vyhledávaj. 

Navíc švýcarská značka Victorinox, jak jsem se později dozvěděl z diskuzí na internetu, je velmi uznávanou firmou, která se pyšní kvalitními výrobky. Nože vyrábí už d roku 1884 a od roku 2005 je jediným dodavatelem víceúčelových nožů pro švýcarskou armádu. Název Victorinox vznikl ze jmen Victoria, což byla manželka zakladatele Karla Elsenera a Inox, mezinárodním označením pro antikorozní ocel. Právě ze spojení těchto dvou slov, vznikla značka a firma Victorinox. Jsou to sice taky gayové, ale rozhodně ani jeden z nich nespadá do kategorie klasických homosexuálů, kteří by jen nakupovali, fotili se na instagram a kavárensky se poflakovali (podobnost se mnou jen čistě náhodná), proto jsem se rozhodl i pro tento článek, jelikož mi to přijde jako dobrá inspirace, protože Victorinox kromě kapesních nožů vyrábí a prodává také klasické kuchyňské nože, hodinky nebo cestovní zavazadla, která musí potěšit každého muže a vyžehlit nejeden průser.

Z eshopu jsem vybral nůž v maskáčovým kabátu, protože mi přišel nejhezčí. Na první pohled to tak ani nevypadá, ale včetně klasických nožů v různých velikostech, ukrývá i nůžky, otvírák na konzervy a víno nebo párátko.

Text a foto Czech Blondýn




Partnerská soužití

Jseš-li pedant na úklid a každá věc u tebe doma má svý místo, pak pro tebe může bejt společný bydlení s partnerem skvělou příležitostí, jak váš vztah ještě víc posílit. Když miluješ = neřešíš, totiž v otázce společnýho soužití až tak neplatí. Odpadají sice starosti se dvěma nájmy, dvojnásobek vyššími poplatky, neustálým domlouvání se kdy a kde se spolu uvidíte, a dlouhými večery s lahví vína, místo toho ale přichází jiní strašáci.


Můžu stokrát padnout na hubu, po posledním pádu si namlouvat, že tu stejnou chybu už víckrát neudělám, pak se objeví někdo, s kým mi je dobře, pár chvil u káv, pár pus a obejmutí, pár probdělých nocí, zářivě růžový brýle na očích, opar zamilovanosti a já o několik dnů později při líným nedělním dopoledni stojím v jeho tričku u plotny, smažím nám k snídani vajíčka a jeho doma, je už i moje doma. Lehkomyslnost? Možná. Rozhodnutí, s někým sdílet jedno lože, chvíli po seznámení. Myšlenky řízený pudem a city. 

Nežij minulostí, nežij budoucností, žij tím co je teď a tady!

A pak (bum, prásk) srážka s realitou.
Protože: 

  • Pořádek vydrží maximálně jeden den.
  • Umyvadlo je věčně upatlaný od zubní pasty.
  • Lednice je plná prázdnejch obalů a krabiček.
  • Kuchyňská linka je celá od drobků…
  • …protože něco jako prkýnko na krájení nezná.
  • Špinavý prádlo se válí vedle koše na špinavý prádlo.
  • Za den použije minimálně čtyři skleničky…
  • …který pak během večera nacházíš všude, jen ne ve dřezu.
  • I když si myslí a říká, že uklidil, tak ve skutečnosti neuklidil.
  • Tě podezírá z toho, že mu vyhazuješ oblečení.
  • Nedáš dohromady jedinej stejnej pár ponožek.
  • A všechny ponožky máš od něj vytahaný, protože místo toho, aby si koupil svoje, nosí ty tvoje.
  • Potom, co vyleze z koupelny, to tam vypadá, jako kdyby se koupal na podlaze.
  • Jídelní stůl připomíná pracovnu.
  • A pracovna zas jídelní stůl.
  • Se musíš dívat na debilní akční filmy, který tě vůbec nezajímaj.
  • Zjistíš, že doteď nevěděl, že se má prádlo prát odděleně podle barev.
  • A hlavně ti všechno sežere.

Možná to teď vypadá jako hejt, ale já partnerskýmu soužití fandím, vždyť v něm sám jedu. A k výše zmíněným situacím vůbec dojít nemusí. To buď partner/ka prase není. Good luck. Nebo jsi tím prasem ty a tyhle věci nevidíš 😁

Text Czech Blondýn a Anna Ševcová (cilichilli)
Foto Tumblr

Choco Fleurs

Znám způsob, jak na chvíli zapomenout na všechny starosti, který motaj hlavu a ještě u toho dopřát orgazmus svým chuťovým pohárkům.

Koho by napadlo, že po seznámení s Bárou z Nikolajky a vydání článku, kde přemýšlím nad tím, kolik milých setkání nás ještě čeká, uběhne jen pár dnů a já poznám další milý a tentokrát i sladký projekt s názvem Choco Fleurs. Ten je na úplném začátku svý (slibný) kariéry a proto mám velkou radost, že Ti ho můžu na blogu představit. Protože kdo by odolal jahodám v čokoládě. Já teda nikdy a to můžu držet i tu nejpřísnější dietu, stačí jeden pohled. A přesně o tom celej Choco Fleurs je a jak už správně napovídá název, nejedná se ovšem o jen tak nějaký jahody v čokoládě, ale v Choco Fleurs ti je klidně vyrobí, kromě klasického balíčku, i ve tvaru květiny. Za mě super nápad a o starost míň, čím udělat druhým radost. Držím palce v rozjezdu!





Text Czech Blondýn
Foto Czech Blondýn, Choco Fleurs

Magnólie

Jeden den si spokojeně užívám první letošní grilování se smíchem a veselými historkami, jiný den mám hlavu v dlaních a z očí se mi derou ven kapky slz, jedna za druhou stékají po tváři. Jeden den je krásný jako jarní slunce, odrážející svý paprsky v rozkvetlých magnóliích, jiný den je šedý a smutný. Jeden den je moje dobrá nálada vysoko v nebeských výšinách, jiný den sotva ukáže svou tvář z pod peřiny.

Večery jsou nejdelší. Zdají se být nekonečné a tma je o pár odstínů tmavší, než ještě před nedávnem bývala. Snažím se přikrýt prací, to je jediný moment, kdy na to nemyslím a život je snesitelnější.

Čekám na tramvaj na Náměstí Míru. Zahledím se na rozkvetlý magnolie. Pohled na ně, mně uklidňuje.

Nikdo netvrdí, že cesta za štěstím a spokojeným žitím je jednoduchá a že občas neklopýtnem a neschytáme pár šrámů, který buď zmizí nebo nám po nich zůstane malá jizva, která nám bude připomínat, ať tu stejnou chybu neděláme znovu. Jak dlouho, ale na nás budou všichni strašáci lačně vyhlížet z rohů stěn, kdekoliv se objevíme?


Čím víc mám na tváři vrásek, tím víc vím, že nemá cenu se ohlížet za tím co bylo, ale přemýšlet nad tím, co bude. Minulost nezměníme, ale přítomnost a budoucnost už ovlivnit můžeme. 

Nežijme podle představ svého okolí, žijme pro sebe. 

Text Czech Blondýn
Foto Sia Amare

Bára z Nikolajky

Když můžu napsat o někom talentovaným a představit Ti jeho projekt, mám obrovskou radost. Kolik lidí jsme už takto poznali a kolik podobných milých setkání nás ještě čeká. Vždycky mě baví příběhy o lidech, kteří se rozhodli využít příležitosti a s kapkou štěstí, pílí a trochou odvahy začali svůj sen přetvářet v realitu. 

Stalo se to loni. Byli jsme se s kamarádem podívat na jednom z Dyzajn márketů. Tam jsem si zcela náhodou všiml stánku Báry z Nikolajky a její tvorba ve mě probudila zájem. Zalíbila se mi jedna z plátěných tašek s vtipným nápisem, ale byl jsem trochu na vážkách, zda-li se mi vyplatí si ji za 250 Kč koupit, když mi doma na věšáku už tři podobný visely. No nakonec mě přesvědčilo, že to byl poslední kus, kterej Bára ještě na poslední chvíli, den před akcí, malovala a tiskla, což byl vlastně další fakt, kterej mě ke koupi donutil, protože mám hrozně rád ruční práci a rád jakýmkoliv způsobem takovýho umělce podpořím. 

Když vidíš tu energii, která září z očí a žene dopředu k dalšímu podnikání, prostě musíš. 

Do onoho dne jsem neměl zdání, kdo to vlastně ta Bára z Nikolajky je a jestli bojuješ se stejnými pocity, pak je ten správný čas, ti ji představit. Nebo víš co? Ona to Bára s klidem zvládne sama :)


Vše asi pramení z toho, že jsem už od dětství měla touhu tvořit, ale během studií se má tvorba na několik let pozastavila. Studovala jsem pedagogickou fakultu v Ostravě a při studiu si přivydělávala jako baristka, copywriter. Magisterské studium jsem se rozhodla studovat na Univerzitě Karlově v Praze, kde jsem nastoupila už před několika lety jako učitelka na základní škole. Od té doby také působím jako houslistka v kapele Come and play, takže na kreslení jednoduše nezbyl čas. Touhu tvořit jsem ale měla stále, tak jsem alespoň vyráběla a kreslila dárky pro své přátele a rodinu. V roce 2015 jsem si pořídila několik bločků, do kterých jsem začala zaznamenávat své nápady. Po ukončení studií (loni v létě) jsem si koupila plátěné tašky, pokreslila je, vyfotila a dala na Instagram. K mému překvapení měly nemalý úspěch a tehdy se mi ozvala jedna slečna, jestli by si ode mě mohla jednu koupit - pamatuji si, že to byla taška s nápisem " Trablmejkr ". To, že bych své výrobky prodávala, mě nikdy před tím nenapadlo. Svou tvorbu jsem loni v létě začla rozšiřovat o ilustrované hrníčky.

Další moment, který mě v tvorbě posunul, byl dotaz jedné mé sledovatelky, která se mě na konci srpna zeptala, jestli náhodou nebudu prodávat na Dyzajn márketu. Možnost​, že bych mohla prodávat své amatérské umění na tak velkolepé akci, mě upřímně vůbec nenapadla, ale i přesto jsem se rozhodla zkusit své štěstí a na Dyzajn market jsem se přihlásila. A ono to vyšlo :) Chvíli před přihlášením došlo na otázku názvu mé značky. Jako věčná fanynka Amélie z Montmartru jsem došla k závěru, že bude nejlepší, když do názvu značky zakomponuju místo, kde bydlím, místo plné inspirací, skvělých sousedských vztahů a milé atmosféry, která člověka doslova nutí tvořit.

Před Vánoci už jsem měla díky okruhu přátel a jejich přátel, fanoušků z Dyzajn márketu a sociálním sítím tolik zakázek, že jsem nevěděla, kam dřív skočit. Momentálně navrhuji design hrníčků pro kavárny, dělám svatební oznámení, hrníčky na přání a prodávám hrníčky s vlastními motivy. Můj okruh tvorby se stále rozšiřuje a musím říct, že mě to baví a naplňuje čím dál víc :)


Jestliže máš tedy slabost pro ručně malovanou keramiku, pak bys měl Báře věnovat chvíli svýho času. Je jednoduchý v dnešní době přijít do obchodu a tam si vybrat věc vyrobenou v továrně. Není přece jen lepší pocit, mít tu stejnou věc, ale vytvořenou poctivě, s láskou a vědomím, že každý kus je originálem?





Text Czech Blondýn, Bára z Nikolajky
Foto Hana Kubínová, deermeadow.cz 

Páteční ráno, Kurátor a dřevo všude, kam se podíváš

Ještě než se dostanu k pointě dnešního článku, musím s tebou sdílet svý včerejší ráno. Bylo to první ráno v novým, kdy jsem si konečně udělal poctivou snídani, nemusel nikam spěchat a při prvním doušku voňavý kávy a pohledu z okna na zahradu, kterou mezitím zalilo sluneční světlo, jsem trochu zavzpomínal na svoje rána ve stověžatý. Jasně, že jsem si musel na tenhle "novej" život ze začátku trochu zvykat, ale sám musím s odstupem času uznat, že tyhle momenty, kdy si užívám tichý dům a jsem sám, pouze se svými myšlenkami, jsou stejně perfektní, jako pozorovat probouzející se město, kdy se otevřeným oknem line domů cinkot tramvají a jiný ruch z ulice. Po tomhle deep rozjímání, jsem se s už s chutí pustil do toustů s vajíčkem, špenátem a rajčaty.






Odpoledne stejnýho dne, jsem se rozhodl navštívit instalaci In the mood for wood v roztomilým butiku Kurátor. Chce to trochu um, protože uličky stověžatý jsou v tomhle místě víc než zrádný, ale stačilo jít za vůní dřeva, protože ono dřevo, se stalo ústředním prvkem 21 instalace, kterou Kurátor hostí. Jedna malinká místnost, to je srdce tohoto designovýho pop-up store, kterej se na pražský scéně drží už čtvrtým rokem a má za sebou i ocenění Czech Grand Design obchodu za rok 2014. Za vznikem místa stojí výtvarnice Martina Malá a grafický designér Jan Košátko.

V pravidelných časových intervalech tady najdeš prodejní instalace (nejen) českejch designérů, návrhářů a šperkařů, kteří tkví na poctivé ruční výrobě. Současná instalace se věnuje dřevu, který já miluju, to už jsem na blogu zmiňoval nesčetněkrát. Super na tomhle místě je, že tě nikdo nenutí, aby sis hned něco koupil a byl o pár tisícovek chudší. Chceš-li se jen dívat, tak se dívej, nikdo se tady na tebe nebude kvůli tomu koukat skrz prsty, což je filozofie, kterou se v podobných buticích málokdy řídí. K příjemný až domácí atmosféře rozhodně přispěla i společnost blogerky Markéty, moc milé a sympatické slečny, co mi odvyprávěla snad všechny příběhy, který se za každým zdejším kouskem skrývají a zvedají tak jejich hodnoty. Moc rád jsem ji poznal a tímto ji zdravím :)





Moji favorité - šperky z kolekce Jizerské šperky od dvou mladých designérů z Liberce, Jana Salanského a Jakuba Neufusse, ze studia Skubb. Jejich kombinace přírodního dřeva a křišťálu je dechberoucí. Nadýchané šaty, jejichž nádherná barva je inspirována sakurou.














In the mood for wood probíhá do 14. dubna, tak si ji nenech ujít, byla by to velká škoda!

Text a foto Czech Blondýn