Jak na perfektní rande

První rande. Nervozita lehce stoupá. Minuta najednou trvá jako hodina, čas jakoby se zpomalil. Hlavou běží myšlenky, jestli si spolu budem mít o čem popovídat, jestli přeskočí Ta jiskra, jestli se z toho vyklube něco vážnějšího nebo to bude jen úlet, v čem asi dorazí, kam si půjdem sednout, jestli se mu budu líbit a jestli se on bude líbit mně, jestli mám na sobě dost parfému a milion dalších, který analyzuju ze všech stran, víc podstatný i míň, každá se ale nemůže dočkat svý odpovědi.

První rande. První seznámení, první kontakt, kterej díky správný konstelaci hvězd neskončil trapasem, ale měl překvapivě pokračování (a překvapivý rozuzlení a konec) bych dokázal spočítat na prstech jedný ruky. Momenty, kdy jsem ho spatřil a spadl mi obrovskej kámen ze srdce, kdy se nějakým zázrakem stalo, že jsme si měli o čem povídat, aniž by nastalo to trapný ticho a po něm přišla řeč o počasí. Kdy jsem nemusel předstírat, že ho poslouchám a přitom nenápadně skenovat prostor a hledat bod, kterej by byl zábavnější než on, se svými historkami. Kdy jsem se ani jednou nepodíval na hodinky. Kdy jsme měli oba pocit, že se známe minimálně rok a máme toho mnohem víc za sebou, než jen flirtování přes WhatsApp. Kdy jsme ani jeden neotevřeli třináctou komnatu o svých ex. Kdy to neskončilo druhej den ráno probuzením u něj/u mně doma, ale růžově a sladce to pokračovalo ještě chvíli dál. Kdy jsme si ani jeden od začátku na nic nehráli a pravdu neříkali, až při čtvrtým nebo pátým drinku. A kdy příjemný pocity nezazdila ani otázka, přejete si platit zvlášť nebo dohromady?


První rande. Na Náplavce, s vychlazeným friscem, sluncem ve tváři, výhledem na hrad a labutěmi. V kavárně, třeba v Cafefin, kde maj ty nejroztomilejší hrníčky na kávu ever. Brunch, neboť láska prochází žaludkem. Procházka po parku, Riegrovy sady, Grébovka, romantický Petřín nebo Kyvadlo na Letný.


Text a foto Czech Blondýn

Žádné komentáře:

Okomentovat